KAP je zaměřen na intervence směřující ke zkvalitnění řízení škol a zvýšení kvality ve vzdělávání a začlenění či rozvoj dlouhodobého plánování jako nástroje ke kvalitnímu řízení škol. Klíčová témata byla vybrána s ohledem na to, že mohou být svým konkrétním zaměřením územně specifická.

Povinné oblasti intervencí:

1. Podpora kompetencí k podnikavosti, iniciativě a kreativitě

Podpora kompetencí k iniciativě, kreativitě a podnikavosti se dá shrnout pod pojem výchova k podnikavosti. Zahrnuje všechny výukové metody směřující k posílení podnikatelských přístupů a postupů, znalostí a dovedností. Součástí výchovy k podnikavosti je i nauka o podnikání a problematika etiky v podnikání (vč. společenské odpovědnosti firem). Zejména se však jedná o rozvoj kompetencí, které podnikavost, iniciativu a kreativitu podporují.

2. Podpora polytechnického vzdělávání (přírodovědné, technické a environmentální vzdělávání)

Polytechnické vzdělávání je definováno jako vzdělávání poskytující vědomosti o vědeckých principech a odvětvích výroby, znalosti z technických a jiných oborů a všeobecně technické dovednosti. Přispívá nejen k rozšiřování poznatků, ale především k vytváření pracovních dovedností a návyků, které jsou využívány v běžném a později i pracovním životě. To je vázáno na technické myšlení jako aplikaci vědomostí, dovedností a zkušeností v členění na praktické, vizuální, intuitivní a koncepční myšlení.

Cílem polytechnického vzdělávání je rozvíjet znalosti o technickém prostředí a pomáhat vytvářet a fixovat správné pracovní postupy a návyky, rozvoj spolupráce, vzájemnou komunikaci a volní vlastnosti a podporovat touhu tvořit a práci zdárně dokončit. Polytechnické vzdělávání má posilovat zájem nejen o technické, ale i o přírodovědné a environmentální obory.

3. Podpora odborného vzdělávání včetně spolupráce škol a zaměstnavatelů

Odborné nebo též profesní vzdělávání směřuje k získání znalostí, dovedností a kompetencí, které odpovídají určité kvalifikaci a je možné je přímo uplatnit na trhu práce při výkonu povolání na určité pracovní pozici.  Stěžejní význam spolupráce škol se zaměstnavateli spočívá především v tom, že umožňuje lépe reflektovat odborné dovednosti vzhledem k aktuálním potřebám trhu práce, novým trendům a celkově poměrně dynamickému vývoji v některých odvětvích.

Praktické vyučování žáků se může odehrávat ve školních dílnách, ve specializovaném provozu (středisku praktického vyučování, školním hotelu, autoservisu atp.) nebo přímo ve spolupracujícím podniku a je na škole, aby tyto možnosti vhodně kombinovala. Jisté je, že reálné pracovní zkušenosti žáků získané už v průběhu studia jsou důležitým předpokladem k osvojení si pracovních návyků a sociálních dovedností. Po nich zaměstnavatelé často volají a od svých zaměstnanců je automaticky očekávají – vedle běžných pracovních návyků mezi ně patří např. ochota se přizpůsobit, schopnost převzít zodpovědnost, pracovat v týmu nebo přijímat kritiku. Jejich osvojení usnadňuje absolventům přechod do praxe a následně umožní lepší uplatnění na trhu práce.

4. Rozvoj kariérového poradenství

Kariérové poradenství je "spektrum činností, které umožňují občanům všech věkových kategorií a v každém okamžiku svého života identifikovat své možnosti, dovednosti a zájmy, dělat smysluplná vzdělávací a profesní rozhodnutí a řídit svou individuální dráhu v oblasti vzdělávání, práce a v dalších situacích, v nichž jsou tyto možnosti a dovednosti získávány a/nebo používány.“ (ELGPN, 2015)

Hlavním důvodem pro rozvoj kariérového poradenství jsou zvyšující se nároky na jednotlivce nabízejícího své schopnosti na trhu práce, na němž je stále těžší se zorientovat. Jde o službu, ke které by měl být rovný přístup na základě dobrovolnosti klienta a která za optimálních podmínek vede k úsporám jak pro klienta, který činí informovaná rozhodnutí o vlastní profesní budoucnosti, tak pro stát, kde služba působí jako prevence dlouhodobé nezaměstnanosti.  Od rozvoje kariérového poradenství ve středním školství si lze slibovat snížení nezaměstnanosti absolventů, snižování počtu předčasných odchodů ze vzdělávání a naopak vyšší množství žáků, kteří se budou vzdělávat i po úspěšném absolvování aktuálního vzdělávání.

5. Rozvoj škol jako center dalšího profesního vzdělávání

Koncept celoživotního učení je vyjádřen v Memorandu o celoživotním učení (EK, 2001), kdy se pojmem celoživotní učení rozumí „veškeré účelné formalizované i neformální činnosti související s učením, které se průběžně realizují s cílem dosáhnout zdokonalení znalostí, dovedností a odborných předpokladů". Celoživotní učení v tomto kontextu obsahuje veškeré vzdělávací aktivity jedince, které mají za cíl rozvoj kompetencí, které umožňují jak jeho osobnostní rozvoj a růst, tak občanské a profesní uplatnění.

Strategie vlády ČR, která určuje rozvoj vzdělávání do roku 2020, jasně deklaruje, že působení středních škol se postupně rozšíří z poskytování počátečního vzdělávání, tedy vzdělávání žáků a studentů o vzdělávání dospělých, a tím naplní koncept celoživotního učení.  Pro školy to znamená, že budou využívat svého personálního a materiálního zázemí oborů, které vyučují i ve prospěch dospělých občanů, a postupně se stanou centry celoživotního učení (CŽU). Tím rozšíří cílovou skupinu vzdělávaných z žáků a studentů i na dospělou populaci včetně vzdělávání starší generace.

Koncept škol jako center CŽU zahrnuje působení škol, zařazených v systému počátečního vzdělávání, i v systému dalšího vzdělávání: v rovině systému life-long je umožněna jedinci individuální volba vzdělávací dráhy během života a volba způsobu získání svého vzdělání (rekvalifikace, rozšíření kompetencí, zvýšení kvalifikace), v rovině life-wide je poskytováno vzdělání různého charakteru: formální a nonformální, jsou vytvářeny příležitosti pro informální učení (učení v praxi) a jsou uznávány výsledky nejen formálního, ale se stejnou platností i výsledky nonformálního vzdělávání a informálního učení. Vzdělávání různého charakteru v obou rovinách tvoří celek a je propojováno.

6. Inkluze

„Inkluzivní vzdělávání je vnímáno na úrovni systému, zřizovatelů, škol, žáků, rodičů a veřejnosti jako vysoce kvalitní vzdělávání, které umožňuje nejen rovný přístup ke kvalitnímu vzdělávání, ale i spravedlivou a přiměřenou podporu zohledňující různé vzdělávací potřeby žáků tak, aby plně využili svého studijního potenciálu, aby se nevytvářely bariéry a nesnižovaly se nároky na žádné skupiny.“ (Akční plán inkluzívního vzdělávání na období 2016 – 2018).

Inkluzivní vzdělávání vychází z požadavku přizpůsobení edukačního prostředí žákům. V takovém prostředí lze pracovat s heterogenní skupinou žáků a akceptovat tak různorodost pohlaví, etnicity, kultury, jazyka, sociálního prostředí, popř. věku; lze také pracovat s různou úrovní předpokladů včetně žáků se speciálními vzdělávacími potřebami či mimořádným nadáním. Inkluzivní vzdělávání dává možnost vytvoření „školy pro všechny“.

Definice oblasti této intervence je dána naplněním těchto základních znaků inkluzivního vzdělávání:

  • ke vzdělávání mají přístup všichni bez rozdílu;
  • vzdělávání je snadno a bezpečně fyzicky přístupné;
  • vzdělávání si mohou dovolit všichni, je ekonomicky dostupné;
  • vzdělávání je poskytováno v odpovídající kvalitě, reaguje na potřeby měnící se společnosti, včetně odborného náhledu na potřeby zdravotně postižených i komunit z odlišného kulturního a sociálního prostředí.

Nepovinné intervence:

  • Podpora matematické a čtenářské gramotnosti.
  • Rozvoj IT dovedností u žáků, studentů a pedagogických pracovníků.
  • Zvýšení kvality výuky cizích jazyků.
  • Zlepšení sociálního klimatu ve školách.